Pohyb byl odmalička mou přirozenou vlastností, byla jsem hodně živé dítě , co jako jediné dostalo v první třídě trojku na vysvědčení. Mne to však vůbec nevadilo, jen moje maminka se kousala při poznámkách typu : o velkých přestávkách se honí s chlapci po chodbách a na ukazovátku má napích hnute jejich trenky .. čili druhá třída proběhla už na jiné škole , kde jsem se trochu uklidnila neboť mne maminka přihlásila do rytmiky . Jenže moje škola byla hned u krasobruslařské haly a hokejového stadionu . A já žebrala a žadonila stát se krasobruslařkou , nebylo mi přáno, názor maminky byl,že to není zdravý sport . A tak jsem se realizovala v běhu, střelbě , plavání, gymnastice ,lyžování a atletice . Doporučili mne na přijímačky na sportovní školu ,kde mne sice nevzali, ale tenkrát mi to vůbec nevadilo. Milovala jsem sport stejně jako četbu , recitování, zpěv a hlavně výtvarku . A tam jsem sbírala ceny a vyhrávala. A to mi stačilo . Při volbě budoucího povolání dostalo přednost to, kde se nepředpokládalo, že budu sedět na zadku, tudíž střední zdravotnická škola obor dětská sestra . Už na škole jsem si udělala první masersky kurz a to mne začalo bavit tak,že jsem se rozhodla pro studium fyzioterapie, opět mne nepřijali..nedala jsem napoprvé výmyk na hrazdě a utekl mi jeden jediný bod. To bylo obrovské zklamání a tak jsem studovala obor Sestra pro psychiatrii a na PSP klinice jsem zakotvila na 2 roky nez jsem přešla do soukromého studia Slender Life , kde se cvicilo na speciálních stolech s lidmi . Pak přišla mateřská a definitivně jsem se rozhodla být OSVČ ..zdravotnickým masérem. A v tomto oboru pracuji už bezmála 25 let .Jen jsem k němu přidala různé druhy masáží, pět let jsem lektorovala masérské kurzy a po zranění postranního kolenního vazu jsem proběhla konceptem kranio sakrální terapie abych pochopila proč se mi to stalo a tak jsem řešila traumata a duchovní příčinu problému u sebe a syna. Tu fyzickou jsem pochopila až o pár let později při studiu ZTV v IQ akademii. Můj bývalý tchán jednou při nějaké výměně názorů poznamenal, že já jsem člověk,co nikdy nebude dělat nic, co by se mi příčilo , a měl pravdu, i když jsem se na něj zlobila..já toho přece tolik zvládla..došlo mi to až po letech ,kdy jsem opravdu vše musela zvládnout jako samo živitelka sama, navíc se synem profi hokejistou.Na víkend jsem měla 200 na jídlo a ty jsem ještě musela vydělat jako zdravotnický dozor na zápasech dorostenců. To byl život z ruky do huby ..
7 let jen se synem nás naučilo spoléhat výhradně na sebe , celé víkendy jsme trávili s hokejem a já se o sebe přestala starat , nebyl čas. Až v roce 2013 mne moje spolužačka fyzioterapeutka dotáhla na Aerial hoop čili akrobatickou gymnastiku na kruhu a to se neobešlo bez posilovny a protahování a tak jsem trénovala kardio, měla silové tréninky a v roce 2016 jsem se ve 40 letech zapsala na gymnastiku . A na prvním tréninku po výskoku jsem si zranila pravé koleno ..právě ten postranní vaz , takže se sportem byl na čas konec , já pochopila,že opravdu nezvládnu všechno a začala pátrat po příčině a všímat si jak lidé cvičí a proč po cvičení v posilovně končí u mně na masáži s bolestmi a to mne dovedlo do IQ akademie na kurz instruktora ZTV. A začala jsem jezdit po cvičebních akcích a na jedné masové akci jsem viděla Ivu Mojžíšovou a odcvicila s ní její PortDeBras s terabendem, ten ladný a přitom pro mne silový pohyb mne naprosto uchvátil tak, že jsem za ní jela na Introduktion..čili na Úvod do PortDeBras . To bylo na konci covidu a v té době jsem přes jeden online kongres na netu narazila na Lucku Dědičovou a jeji pojetí PortDeBras a já zjistila, že se chci tomuto tak jedinečnému cvičení věnovat a učit . Nabrala jsem přes covid pár kilo navíc, připadala jsem si tak neohrabaná a zbrklá, hned jsem chtěla učit a PortDeBras mi začalo dávat vše,co jsem potrebovala , zklidnění, umění vrátit se k sobě, pracovat se sebou, dodělat kurzy pilates a neohlizet se pořád na to,co řeknou druzí a jak mne budou hodnotit a především pohybovou relaxaci . Jsem vděčná, že mně nikdo za ty kila nekritizoval, a že Lucka měla svatou trpělivost s mými dotazy a s mým věčným podhodnocovanim sama sebe a strachu z vedení lekci. Díky PortDeBras jsem se opět začala o sebe starat, mít se ráda , získala skvělou komunitu kolegyň , navázala přátelství a pochopila pohyb jako celek, který se skládá z atomů,které vzájemně zapadají do sebe a čím víc se do PortDeBras pokládám,tím víc mi to dává smysl jako forma pohybu, při které člověk dokáže vypnout a zregenerovat svoje vnímání úplně stejně jako nastavit nové pohybové stereotypy . A to člověka mění a změní ,stejně jako mne. A já vřele děkuji Lucce, naší průvodkyni za její výjimečné pojetí PortDeBras.
